Důležité:
Informace pro článek byly zjišťovány v minulosti a byly aktuální v době publikování (viz datum). Některé tak mohou již být zastaralé.
Jaké jsou typy směnek
Publikováno 15. 9. 2014
Směnka
je písemný doklad, který nás informuje o finančním závazku, jež jsme s někým uzavřeli. Směnka je klasickým druhem cenného papíru
zavazuje k zaplacení směnečné sumy v daném termínu. Teď jsme se bavili o takzvané směnce vlastní, pokud se ovšem budeme bavit o směnce cizí,
bude se jednat o to, že výstavce přikazuje směnečníkovi, aby zaplatil uvedenou sumu za něj.
Směnka není jen tak nějaký papír, její fungování spravuje zákon, a to konkrétně zákon směnečný a šekový. Neexistuje pouze jediná směnka,
ale je hned několik jejích typů. Už jsme si zde zmínili směnku vlastní a cizí. Dále máme například bianko směnku, vistasměnku nebo zajišťovací směnku.
Směnka vlastní
V tomto článku již zazněl pojem
„směnka vlastní“, teď si jí rozebereme podrobněji.
Směnka vlastní je ten nejjednodušší typ směnky
a také jeden z nejvyužívanějších. U směnky vlastní nalezneme pouze dva subjekty, které nám stačí. Jedná se o výstavce neboli dlužníka,
který se sepsáním směnky zavazuje, že zaplatí dluh remitentovi neboli věřiteli. Na směnce vlastní by neměl chybět údaj o datu splatnosti,
údaj místa zaplacení nebo třeba datum a místo vystavení směnky. Samozřejmostí je potom jméno remitenta a podpis výstavce.
Směnka cizí
O směnce cizí jsme se též bavili v úvodu článku,
ale neřekli jsme všechno podstatné. U směnky cizí už nemáme pouze dva subjekty, ale hned tři.
Jedná se o nám již známého výstavce a remitenta, ke kterým se přidává ještě směnečník. Výstavce směnku vystaví a tím přikáže směnečníkovi,
aby zaplatil remitentovi směnečnou částku. Směnečníkova povinnost směnku zaplatit ovšem vzniká až ve chvíli, kdy příkaz od výstavce akceptuje.
Pokud tedy s příkazem nesouhlasí, směnka není platná. Stejně jako u směnky vlastní musí být směnka cizí podepsána výstavcem,
musí obsahovat údaje o splatnosti a o místě, kde bude částka zaplacena a musí na ní být uvedeno jméno remitenta.
U směnky cizí ovšem musí být splněn ještě jeden krok, konkrétně na směnce musí být uvedeno jméno osoby, která má platit, neboli směnečníka.
